Blog byl založen dne 21.5.2010

Green Day:Nekonečný příběh po Česku...

2. července 2010 v 10:03 | Lucy-Culy |  ♫ GD-News
Na t-music pokračování recenze a tak koncertu... :)

Ne nadarmo zdobí jejich poličku soška s nápisem Nejlepší rocková kapela a ne nadarmo platí za jedny z nejuznávanějších koncertních band. Své přednosti dali v úterý večer naplno pocítit i naší stověžaté máti. A co je po jejich výletu do Stromovky víc než jasné? Billie Joe Armstrong má čtvery plíce, fuckin stále drží prim ve slovníku amerických rockerů a nekonečno není ve všech případech pozitivem.

Green Day si na českou metropoli došlápli po pěti letech, tentokrát v rámci turné k aktuální studiovce 21st Century Breakdown. Na jejich fanouškovské základně se toho ale moc nezměnilo, je stále pevná a mnohočlenů za sebou stále táhne kačera - případně svého rodiče. Tenhle fakt ale na kvalitách Billieho a jeho kámošů rozhodně nic neubírá, jen podtrhuje nasměrování třiadvacetiletého hudebního tažení, které kapelu od rock-punkového debutu 1,039/Smoothed Out Slappy Hours úspěšně doválo až do rock-popového 21. století. Jak se ale v Praze ukázalo, na Green Day jsou všechny škatulky krátké a i kdyby ne, na jejich nálepce rozhodně nesejde...
Svou show kapela načala ještě před osmou večerní, za plné sluneční palby. A čtrnáctitisícovému davu ve Stromovce naservírovala dokonalý průřez svou pestrou hudební poutí. Podle předpokladů zazněla porce novinek z desky 21st Century Breakdown, náležitě ale Green Day zavzpomínali i na svého ne úplně bystrého šest let starého spoluobčana... A zkrátka nepřišli ani jeho úspěšní předchůdci Kerplunk (1992), Dookie (1994), Insomniac (1995), Nimrod (1997) a Warning (2000).

Začátek se odehrál ve znamení "budoucnosti" - Song Of The Century, 21st Century Breakdown a Know Your Enemy byly otvírákem jak se patří. A aby toho nebylo málo, vyšperkovala kapela třetí zmíněný kousek prvním hostem z publika. Nadšený fanoušek si s Billiem zazpíval sloku, plácnul si se zbytkem kapely a pak se hezky kolenama dopředu - ať si to ti vepředu pořádně užijou - vrhnul do davu. Nutno podotknout - tekla i krev...
Novou desku pak v následujících okamžicích reprezentovaly i pecky East Jesus Nowhere a Viva la Gloria!, druhou porci si pak kapela schovala na pokročilejší hodinu.
Prvními zastávkami u idiota pak byly modernou dýchající hitovka Holiday, "balada" s anestetickými účinky Give Me Novocaine, defleppardská odkazovka Are We The Waiting, vypalovačka St. Jimmy a dobře známé procitnutí Boulevard Of Broken Dreams. Právě písničky z American Idiot jsou zaručenými koncertními taháky - a nejinak tomu bylo i pražského koncertu.
Následoval výlet do první poloviny devadesátek a pecky Burnout, 2000 Light Years Away a When I Come Around. Podle reakcí publika se však o poznání větší přízni těšily novější záležitosti, což se na koncertech podobně "zasloužilých" kapel moc nevidí.
Obecenstvo si kapela na svou stranu získala hned během prvních pár písniček. Schopnost Billie Joe Armstronga vyvolat ve fanoušcích pocit interakce je obdivuhodná. V jeho podání stačí pár frází are you ready, let´s go fucking crazy, nějaká ta "hecovačka" a když to ještě doplní exkurzí do české slovní zásoby a provětrá i českou vlajku - má vystaráno.
Co mu nejde upřít, do svého výkonu dává neskutečnou porci energie - perpetum mobile hadr. Stejně tak bylo hned po pár písních jasné, že šla minimálně polovina vstupného na konto amerického odboru  pyrotechniků...

Kapitolou samou o sobě pak byly zelenou barvou nasáklé covery legend AC/DC, Rolling Stones, Doors nebo Beatles. Především entomologický kousek Hey Jude ale zafungoval líp než by kdo čekal - a že si u něj Billie Joe Armstrong udělal pohodlí. Jak jinak - pro rockera postel netřeba.
V další várce písniček se nezaskvěl jen Dookie dvojblok Longview a Basket Case (proslulý i díky geniálnímu kukaččímu klipu), ale i stařičký song Knowledge z prvotiny 1039/Smoothed Out Slappy Hours, který je v setlistu Green Day opravdu vzácným hostem. Finále základní hrací doby pak kapelu zakotvilo zpátky do současnosti - spolu s akustickou Extraordinary Girl a 21 Guns. Pistolnický kousek bdící část publika dokonale rozproudil, tu spící pak dokonale probral... Pak už jen American Eulogy a poslední prvotřídní varování - Minority. Ohňostroj. Šatna poprvé.
Všehovšudy třicetdva písniček ale kapelu ani skalní část příznivců neuspokojilo, a tak se za ohlušujícího potlesku neúnavná trojka vrátila na scénu. A co víc - první várka přídavků byla asi tím nejlepším, co za celý večer zaznělo. Jesus Of Suburbia a American Idiot byly v podání Green Day opravdovou lahůdkou - les vlajících rukou, sborový zpěv a skandování jim bylo permanentní odměnou. Ohňostroj. Šatna podruhé.

Ani meta třicet čtyři se ale neukázala jako konečná. Neutahatelná kapela ze svého repertoáru vylovila ještě stařičké Redundant a Words I Might Have Ate - navíc v akustickém hávu. Konec zeleného maratónu se odehrál na vlně jednoho z největších hitů - Wake Me Up When September Ends a na závěr ještě nimrodský Good Riddance.
Těžko něco dodat k tak vrchovaté porci hudebního šílenství, kterým pražskou Stromovku zahltila kalifornská parta. A tak snad - když se člověk oprostí od té frašky, ke které sice hitovka King For A Day vyzvá, která ale za mírou vkusu zaostává o parník... A stejně tak skutečnosti, že by měl koncert fanoušky nabudit a ne umořit, byla ta úterní stoosmdesátiminutovka příjemným hudebním maratónem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Judy Judy | 15. srpna 2010 v 11:46 | Reagovat

:) to muselo být úžasné...závidím...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama